Městská část Praha 6 vypsala soutěž "náměstíčko – vodní kaskáda" na řešení dotvoření nově upraveného prostoru s vodní kaskádou před výraznou pseudogotickou budovou Evangelické bohoslovecké fakulty UK. BCH obeslal soutěž třemi návrhy. K jejich řešení přizval prof. Václava Šeráka a M.A. Otakara Duška
LABYRINT, varianta, která vznikla ve spolupráci s Mgr.A. Otakarem Duškem a počítačovým odborníkem J. Sochorem. Tento návrh získal druhou cenu. Původní Duškova myšlenka bloudit mezi náhodně existujícími vodními stěnami, jejichž technickou realitu dodal J. Sochor, dostala od BCH architektonické ztvárnění včetně konceptu programového osvětlení a architektonického vymezení místa s pevným rastrem a podrobně specifikovaným designem. Varianta by byla sezonní, v mrazivých dnech by však v daném prostoru nic pocitově nescházelo – jednalo by se o plochu náměstí, s kovovými odtokovými rošty, s osvětlením, zabudovaným v dlažbě v pravidelném rastru. Podle vyjádření zástupců městské části získala tato varianta velké sympatie a vzbudila pozornost a zvědavost především. Překážkou byly pochyby o spolehlivosti technologií, což je zcela pochopitelné. Vítězné řešení - bronzové plastiky v daném architektonickém řešení vodoteče je již realizováno a prostor "náměstíčka" výrazně a velmi pozitivně obohatilo.
LITERA, varianta založená na lineárním displeji pro otevřené vzkazy kohokoliv komukoliv. Budou smývány vlnou, která se vyprovokuje v dané vodoteči. Tento Duškův koncept byl ze strany BCH rozpracován - jednotlivé nápisy symbolicky smývala na místo vlny vodní clona, lineárně postupující z trysek horizontálního nosiče, kontinuálně s mizejícím písmem. Pro tyto světelné tabule byl vytvořen návrh nosiče – prostorového objektu, sledujícího osově vodoteč. Jeho čela by nesla heraldické výsostné znaky městské části, linie by byla rozdělena do sekcí. Celá instalace mohla sloužit zároveň jako informatorium Prahy 6, stejně jako pro nájem jinými subjekty v omezeném rozsahus ekonomickým profitem. Počítalo se s efektem reflexe ve vodní hladině, základní myšlenkou bylo smývání písma či obrazu postupujícím proudem vody v podobě velkoplošného řízeného vodopádu. Elektronická část zařízení mohla být funkční po celý rok, v pozdních nočních hodinách mohla být plocha stabilním tlumeným osvětlením prostoru. Ve večerních hodinách by rušivé světelné jevy pro okolní bytovou zástavbu tlumila vzrostlá zeleň. Tato varianta vzbudila nejmenší ohlas.
ŘEKA, varianta, která dané koryto vodoteče ponechala v základním tvaru a obohatila jej dalšími, vodou naplněnými tvary. Ideou byla cesta řeky – nedefinovaně Vltavy, protékající Prahou. Řešení využilo svažitého terenu jako symbolu i jako funkčního artefaktu. "Řeka" pramení pod kovovými rošty v horní části náměstí a jednotlivé prameny se stékají do hlavního řečiště – dané vodoteče. Překážky a přemostění toku symbolizují průtok řeky městem – bez dalších symbolik soutoků a podobných upovídaností končí řeka svojí deltou do moře – velkým bazenem ve spodní části náměstí. Architektonické tvarosloví bylo počítáno pro instalaci mnoha keramických prvků, monolitů s barevnými glazurami, vsazených řece do cesty nebo s řadou mozaik, obohacujících dno řečiště – autor návrhů profesor Václav Šerák. Především horní část řešení u pramenů nezabraňovala přímému kontaktu diváka s vodou – umožnila mu brodění nebo kontakt s padajícím, osvěžujícím vodním filmem. Varianta vzbudila velký zájem, její slabinou bylo sezonní využití - problematika "opuštěnosti" v zimních měsících. Další výtkou byla největší odchylka od původního zadaného architektonického řešení, která byla trochu nespravedlivá – odchylky byly minimální. V návrhu scházelo grafické rozlišení, které by toto tvrzení objasnilo.
