Když jsem na přelomu roku 2010 – 11 připravoval přijímací řízení pro další akademický rok, uvědomil jsem si s údivem, že tak činím již po dvacáté prvé. Přijímací řízení v roce 1990, kdy jsem vstoupil na tuto novou scénu, bylo nezapomenutelné svojí atmosférou i všemi, do té doby zcela skandálními fakty. Bylo těsně před obdobím konkurzů na nové obsazení pedagogických míst, vedoucích atelierů především. To mne v této pozici stavělo do velmi obtížné role. I když se u mnoha kantorů předpokládalo ukončení jejich působnosti na VŠUP, zůstávali naprosto legitimním statutárním orgánem pro výběr nových studentů. Předpokládaní favorité – budoucí pedagogové, o kterých se vědělo, že se konkurzů účastní a že mají velkou naději na úspěch – neměli nejmenší polohu do tohoto procesu – výběru svých budoucích studentů – zasáhnout. Navíc těch favoritů na jedno místo bylo v mnoha případech několik a šance byly velmi vyrovnané. Tehdejší – zcela pochopitelný – studentský tlak na jejich angažmá byl však nesmírně silný. Při tom se vše odehrávalo v tehdy ještě nezměněném vysokoškolském zákonu, justice měla setrvačnost přinejmenším srovnatelnou s obdobím po druhé světové válce a jakékoliv možné právní dohry revolučních improvizací měly velmi zamlžený výsledek. Tehdy i dnes si vážím všech těch pedagogů, kteří svoji roli bez bázně plnili až do samého konce. Vím, jakým tlakům byli vystaveni. Nebyly to intervence pouze zevnitř, ze školy samotné, ale i zvenčí. Někteří však tuto roli odmítli hrát vůbec, někteří se chtěli zaštítit přítomností svých předpokládaných nástupců. Počet uchazečů v revolučním roce enormě stoupl a představy o pravidlech validního přijímacího řízení na elitní vysokou školu odpovídaly své době. Tímto způsobem se však naštěstí nenaplnily.

Studijní oddělení zcela správně, jako vždy před tím, vracelo přihlášky, které nebyly vybaveny požadovanými náležitostmi nebo byly doručeny po stanoveném termínu. Tím pádem bylo označováno za konzervativní totalitní administrativní útvar. Jedině tím, že jsme tomuto vydrželi společně čelit, uchránili jsme tyto první přijímačky v podobě nového, lepšího modelu. Bez dřívějších tlaků z ÚV všeho možného. Byly jistě hektičtější, ale snad lepší, než to, co bylo předtím. Pravidla nastolené slušnosti v posuzování schopností jiných velmi brzo – prakticky obratem - pochopili i tehdejší revoluční studenti. Dostali možnost účasti v tomto procesu. Ta byla tehdy postavena jako organizační výpomoc. Všichni ale věděli, že jejich tehdejší hlas měl svoji velkou váhu.

Mnoha diskusí s kantory a studenty zároveň jsem se tehdy jako organizátor přijímaček účastnil. Z mnoha dojmů jsem nabyl přesvědčení o naprosté odpovědnosti, kterou na sebe studenti vzali. Studentská účast v přijímacím řízení se s tímto počátečním revolučním podtextem dochovala dodnes. Má jinou polohu, studenti jsou již nepostradatelnou pomocí kantorům při organizaci v jednotlivých atelierech. Jejich názor na jednotlivé výkony má výhradně poradní charakter, který ale může být vyřčen. Rozhodnutí vedoucího atelieru o návrhu k přijetí je dodnes předloženo komisionelnímu řízení, které jej bere na vědomí. Pokud je s ním v rozporu, řeší se vše u hlavní přijímací komise v přítomnosti zástupců příslušné katedry.

Organizace přijímacích zkoušek měla od svého radikálního zlomu v roce 90 svůj další vývoj. Úvodní fotografie je již minulostí. Veškeré centrálně prováděné výkony, které vytvářely dlouhé fronty čekání na registraci nebo výsledky prvního kola byly postupně atomizovány do jednotlivých atelierů. Tím skončila i legenda megafonu mluveného slova, podtextu znění klasické hudby a zvýšeného podia, na kterém jsem v cíleně extravagantním oblečení stál a za pomoci odvážných mužů korigoval pohyb tisícového davu. V krizových situacích jsem si odstěhoval židli na pylon naproti Niké – odtamtud mne nikdo nesmetl.

Dnes lze hovořit o určité pohodě s jediným napětím. Aby se něco v charakteru MU – tedy mimořádné události – nepřihodilo. Však i takové příhody jsou již součástí historie. Bylo to snad ještě v devadesátých letech, kdy na školu přišel pracovník zvláštního útvaru se sdělením, že je podezření na uložení výbušniny v budově VŠUP. Po krátké a z jeho strany vstřícné konzultaci jsme se vzájemně dohodli, že kontrolu provedeme vlastními prostředky. Její výsledek obratem sdělíme útvaru a v případě negativního nálezu nebudeme muset budovu evakuovat. Svolal jsem proto s pomocí sekretářek všechny vedoucí atelierů, asistenty a THP pracovníky k poradě v rektorské místnosti bez sdělení důvodu, aby nevznikla panika. Přišli všichni obratem. Očekávali tehdy mnou pořádaný vegetariánský banket se šampaňským, který se konal vždy v druhé polovině průběhu a kterého se vždy účastnil i úřadující rektor. Sdělení o bombě brali jako vtip a všichni jen nahlas přemýšleli, kam jsem schoval to množství okurek, rajčat, paprik, sezamového pečiva a lahví s hrdým názvem naší vlasti. Po delší chvíli vysvětlování pochopili, o co jde a nastala akce 007. Všichni uchazeči, studenti a všichni další přítomní se museli chopit svých zavazadel, byly prohledány spodní strany pracovních desek, vystěhovány úložné prostory. Do velínu přijímacího řízení postupně přicházely zprávy o "čistotě" toho či onoho prostoru od prvního až po poslední. Myslím, že takovou bojovou hru VŠUP dlouho nezažila a rčení, že opakovaný vtip přestává být vtipem, by platilo snad už jen pro mne a pro několik dalších mohykánů těchto dob.

Jak jsem uvedl na začátku, je v roce 2011 moje účast v organizaci PŘ VŠUP již jednadvacátá. Svůj podíl na průběhu přijímacího řízení si uvědomuji bez nihilismu i bez příkras. Přijímací řízení je velmi složitý, až minutově programovaný mechanismus. Zároveň velmi křehký mechanismus. Jeho úspěch a uznání dokáže znehodnotit jakýkoliv detail. Řešení takových případů, které se staly velmi zřídka, měl proto vždy svoji publicitu.

Základním nositelem tohoto břímě je studijní oddělení VŠUP. Až více jak tisíc přihlášek do všech oborů musí projít tímto útvarem, dostat se v podobě pozvánky na správné adresy, podat přesné informace, zpracovat průběžné výsledky, vyrozumět o rozhodnutí, připravit případná řízení o přezkoumání rozhodnutí a mnoho, mnoho dalších výkonů. Bez perfektní práce tohoto oddílu by se tato "bojová hra" – jak se přijímačkám v poslední době říká, proměnila v katastrofickou porážku. Spolupracoval jsem s již několika vedoucími, kteří toto oddělení řídili se skutečným vypětím a přehledem - s JUDr. Limovou – skutečnou legendou v roli představitelky této kanceláře po několik desetiletí, s JUDr. Komárkovou, jeden rok s velkorysým Ing. Šafářem a v poslední době s Ing. Kemrovou, jejíž práci na tomto poli hluboce uznává celá škola a které si samozřejmě i já hluboce vážím.

Podoba přijímacího řízení dostává ustálené formy. V grafické vizuální komunikaci, ve vlastním průběhu i v účasti pedagogů, kteří v něm hrají společně s uchazeči tu hlavní roli. Veškeré postupné kroky jsou ve svých časových úsecích signovány výraznou barvou písemného sdělení. Pochopení tohoto systému uchazeči i pracovníky VŠUP je bráno jako samozřejmost.

Uspěch uchazečů v kole prvním a jejich postup v podobě úzkého výběru do kola druhého má své silné výrazové prostředky. Visačky se jménem, pozdější hodina příchodu doprovázená klasickou hudbou v chodbách budovy. Práce v již identických atelierech, pouze ve větším počtu, než bude ten výsledný. Teoretický test, osobní kontakt každého uchazeče s pedagogem formou rozhovoru. Virtuální období dvou dnů skutečného studia. Jsem přesvědčen, že si to uchazeč v tomto stupni postupu již zaslouží. V případě úspěchu zná v horizontu několika let mantinely své profesní budoucnosti. V případě neúspěchu sám uváží, zda o ně bude nadále usilovat či nikoliv.

Pro představu o celém mechanismu, který jsem koncipoval v devadesátém roce a který od té doby prošel dalším vývojem, dávám nahlédnout do celkového časově a systémově sestaveného itineráře. Vyjma velínu přijímacího řízení a vedení školy jím v této podobě nikdo nedisponuje. Ateliery i dozory mají pokyny pouze ke svým činnostem a jsou zpracovány pro konkrétní útvary a osoby, s jejich dislokací a časovými údaji. Rozdělovník informací pro takovou akci považuji za jeden z nejdůležitějších faktorů.

bch