geometrická forma a její prvky – plošné geometrické křivky, jejich konstrukce a tvarová modifikace, prostorové křivky, plochy prostorově tvarované, rozvinutelné a nerozvinutelné, příkladyodvozených základních rorem těles, jejich sítí a jejich průniků
teoretické zobrazování prvků a forem a prostoru – promítání na jednu a více rovin – rovnoběžné pohledy z nekonečna – ortogonální, sdružené, klinogonální, souřadné soustavy, promítání axonometrické tri di izo ortogonální, verze klinogonální, výlučnost kavalírního průmětu zrcadlení a konstrukční principy jeho zobrazení v paralelních průmětech – v ploše vodorovné, vertikální, obecně orientované
zobrazování mezí světla a stínu v paralelních průmětech – zdroje světla a jejich určení v obraze, rovnoběžné osvětlení, zobrazení směru paprsku, aplikace technického osvětlení, stíny hrany svislé, nakloněné, vodorovné, stíny těles a na tělesech kubických, rotačních, rotačních vyššího stupně
geometrie jako komponent konstrukce, proporce v architektuře a ve výtvarném díle – vertikála a horizontála – optické korekce, geometrie jako tvořící element klenebních konstrukcí, kupolí a opěrných systémů, základní druhy střech, metody jejich teoretického řešení, užití prostorově tvarovaných ploch nerozvinutelných v historické a současné stavební praxi, jejich možná aplikace ve výtvarném projevu, modul, poměr, pořádající trasy, zlatý řez, přiklady deformací konstrukce perspektivy pro zvýšení iluze prostoru v dvojrozměrné ploše, výrazové prostředky, konstrukce perspektivy, vliv perspektivy skutečného prostoru na plošné výtvarné dílo v něm umístěné a naopak
geometrie a perspektivní principy ve vztahu umění v minulosti – pravoúhlé a kosoúhlé promítání v historii, vztah k vytváření trojrozměrného prostoru – iluze, základní geometrické tvary, jejich dobová konstrukce, rituální a konstrukční význam pro architekturu a výtvarné umění v minulosti, triangulace a quadratura ve vztahu nk proporcím a dispozičním konceptům architektury, příklady záměrného porušení měrných jednotek rytmů, řádových linií a objemů, jejich rozdíl mezi umocněním perspektivního vjemu a významem rituálním, čtverec a čtvercová síť, její transportační význam, raně renesanční principoy perspektivní kresby ve vztahu ke čtvercové síti, čtvercová síť v aplikaci perspektivního zobrazení dlažby, objev základního principu perspektivního zobrazení, principy konstrukcí perspektivního obrazu v renesanci, promítání perspektivního obrazu na nerozvinutelné plochy, příklady umocnění perspektivního vjemu náznakem trojrozměrného prostoru, vztah vědního oboru a komponentu umělecké tvorby
perspektivní vidění a perspektivní konstruovaný obraz – tvarová a polohová modifikace předmětu v prostoru, rozdíl mezi viděním stereoskopickým a perspektivním obrazem
dvojrozměrné vyjádření prostoru, prvky perspektivy a její konstrukční metody – jednotlivé konstrukční prvky perspektivního obrazu, definice, volba, konstrukce a vliv prvků na výsledný konstruovaný perspektivní obraz, volba perspektivy – urbanismus, objekt, interier, lineární metody konstrukce perspektivního obrazu, příklady kombinací a modifikací metod, perspektiva na průmětnách svislých, nakloněných, segmentových, polygonálních, cylindrických – osvětlení v perspektivě – od nekonečně vzdáleného zdroje, centrální, jedním či více světelnými body, zrcadlení v perspektivě na zrcadlech vodorovných, v různých výškových rovinách, svislých, skupin zrcadel, na zrcadle nakloněném – vznik a vývoj perspektivních grafů, perspektografická síť na základě průmětů půdorysných promítacích paprsků a perspektivních průmětů výšek, principy aplikace
Trojrozměrné vyjádření prostoru – perspektivní reliéf – plastika a reliéf, vznik a princip konstrukce perspektivního reliefu, aplikace v renesanční a barokní architektuře, urbanismu, scenografii. aplikované metody klasické fotogrammetrie při projektování – metody aplikované fotogrammetrie jako součást projektové dokumentace, perspektivní prvky ve fotografii, jejich následné určení a vyjádření v plánu zobrazení, konstrukce perspektivy do fotografie, panoramatická fotogrammetrická perspektiva, potřebné údaje pro aplikace počítačových systémů nebo klasických metod lineární perspektivy
aplikovaná geodezie – plán a objekt v historii, příčiny a počátky zpětné dokumentace stávajících objektů, aplikace využití plánové a fotografické dokumentace historické stavební památky, kooperace architekta a geodeta u postupů, přehled názvosloví prvků historické architektury
základní geodetické principy pro aplikace v užívaných metodách zaměřování – výkresové dokumentace památek – klasické geodetické přístroje a pomůcky, jejich konstrukce, účel a obsluha, měřické metody v terenu, klasické zobrazovací metody, transformace do metod s použitím současného přístrojového vybavení, teren – zobrazování a řešení ploch – informace o historické kartografii, souřadnicové a výškové systémy, mapové operáty, zobrazovací prostředky polohopisu a výškopisu, konstrukce vrstevnicového plánu, řešení topografických ploch
Výuka discipliny je určená všem studijním oborům VŠUP. Liší se pouze délkou studia, 4 semestry deskriptivní geometrie u architektonických atelierů a 2 semestry u všech ostatních oborů.
U architektů je rozsah zcela ustálený ve smyslu jejich potřeb, mně dobře známých. K nim přichází i vyhrazený časový objem pro volnou kresbu, poučenou perspektografickými zákony. Konkrétní architektonické prostory jsou jimi na místě kresebně zobrazovány s jejich povědomím vlastní orientace v prostoru, směru jejich pohledu a rozsahu jejich vidění. Mohou jim předcházet axonometrické skici nebo i jednodušší kavalírní průměty dispozic, to vše bez dostupné ortogonální dokumentace. Ve volné, však perspektivní vnímání respektující kresbě jsou uplatněny schopnosti vytvoření časového fenomenu pomocí světla a stínu a fenomenu materiálového, vytvořeného zobrazením případné reflexe vybraných ploch. Za stěžejní demonstraci měřítek takto zobrazovaných architektur považuji aplikaci figury a její perspektivy, kde se mnou spolupracují a výrazně do výuky zasahují pedagogové kresby s figurální tématikou. Snaha o renesanci prostorové architektonické kresby, aplikované i v jejich vlastní tvůrčí práci je právě tímto směřováním. Vedle racionálně zpracovávaných úkolů u zkoušky jsou i tyto kresby předmětem hodnocení studijních výsledků jednotlivých semestrů. U ostatních studijních oborů VŠUP je stanovení objemu a obsahu této výuky složitější, především pak v nalezení vzájemné komunikace se studenty nad nezbytnou racionalitou discipliny, sloužící následně jejich tvůrčímu procesu. S ohledem na skutečnost, že jsem sám VŠUP vystudoval a všechny tyto aspekty si dovedu představit i dnes po desítkách let, věřím, že otevřená komunikace mezi mnou a studenty vytvoří z přednášky namísto neosobního monologu skutečnou tvůrčí dílnu, v níž každý obor nachází své svébytné vnímání sdílených informací. Mnohdy se sejdeme u tabule a řešíme problém v bezprostředním kontaktu, mnohdy sami studenti přicházejí na "podium" a kreslí svoje hypotézy řešení. V takových chvílích jsem stále ještě přesvědčen, že to i v tomto digitálním světě má smysl, důležitější je však skutečnost, že tohoto dojmu nabývají oni sami. Na přednáškách je dovoleno fotografovat, čímž si studenti ověřují správnost svého výkonu, který vytváří společně se mnou, někdy vidím v činnosti i jejich videokamery. Ke zkoušce mají možnost přinést svobodnou kompozici na téma perspektiva nebo další kapitoly výuky. Může a nemusí v nich být respektován jejich studijní obor, může se jednat o dílo plošné nebo prostorové. Mají možnost napsat esej na téma, které je ve výuce zaujalo nebo se discipliny – byť třeba i vzdáleně dotýká. Od první poloviny osmdesátých let tak vznikla galerie někdy pozoruhodných prací s racionálním záměrem výtvarně uchopeným a řada nekomformních úvah, často kresebně doprovázených. Mnohé vznikly i jako reakce na studijní cesty, po Itálii především. Všechny pečlivě archivuji. Zde presentuji jejich výběr bez jakéhokoliv pořadí časového nebo tematického. Jedná se o archivní, starší práce, k těm novým je třeba získat opět časový odstup pro jejich vnímání. Jsou zde práce architektů i ostatních oborů, práce vytvořené v atelieru nebo v pleneru a objektech. Věřím, že nebudou jen mnou, ale i VŠUP zhodnoceny a že se třeba nejlepší slovesná díla dočkají pozornosti publikačních aktivit školy. bch
V rámci spolupráce, kterou se nám podařilo společně s rektorem profesorem Jiřím Harcubou navázat s městským zastupitelstvem v Telči v první polovině devadesátých let, vyvstal úkol nového řešení pěší lávky z centra města - od jezuitské koleje na bývalé jezuitské pozemky za rybníkem. Úkol s velkou chutí převzala Katedra designu ve Zlíně a projekt, který v sobě nesl výraznou náboženskou tématiku, byl ve spolupráci se mnou doprovázen rozsáhlým panoramatickým fotogrammetrickým zobrazením navrhovaného řešení. bch
Perspektivu jako performance pojali studenti atelieru keramiky a porcelánu. Sehnali neuvěřitelné množství textilního materiálu, který instalovali do iluzivních prostorů v pravidelném rastru opuštěné chmelnice u Rakovníka. V krajině tak vznikla lineární perspektiva, však ne v ploše, ale v prostoru a se zkratkami tak, jak je tomu v aplikaci principů perspektivního reliefu v urbanismu. Možná, že jim i došlo, že v těchto intencích takto velkoryse tvoří. I když se původně přímé linie napnutých textilií do mého příjezdu druhý den k neštěstí tvůrců trochu prověsili, moc mne tím potěšili. Připoměli mi scénu z jedné ze studijních cest do Itálie, konkrétně na Sicilii po památkách velkého Řecka. V autobuse, cestou mezi jednotlivými lokalitami – tuším, že k Agrássu, jsem jim vykládal úlohu hexagramu v půdorysné proporcionalitě stavby podle analýz Odillo Wolfa. Byl jsem přesvědčen, že polovina z nich spí v nesnesitelném vedru tehdejší Karosy de luxe. Bylo pro mne překvapením, že po klasicky stráveném večeru po tratoriích a tanečních parketech přišly ráno k mému stanu dvě studentky. S pláčem mi sdělily, že s rozedněním všichni studenti vstali nebo vůbec spát nešli a vytvořili v písku pláže velkoplošný obrazec, jak by oni použili hexagram pro architektonický koncept. V sedm hodin ráno však přijel traktor s ocelovým válcem, který to vše jakožto udržovanou pláž srovnal do úhledna. Vyfotit to chtěli až se mnou. bch
Cíl výuky:
Rozvíjení prostorové představivosti jako nezbytného předpokladu vlastní tvůrčí činnosti.
Způsob výuky:
Aktuálně a postupně před studenty vytvářená velkoplošná konstruovaná zobrazení klasickými postupy, doplněná kontinuálním výkladem. Vlastní interaktivní vstupy studentů do tohoto procesu s plným využitím podmínek individuální výuky Prezentace příkladů, vztahujících se oborově k přednášené disciplině v historickém i aktuálním kontextu. Exkurze a výklad v pleneru a objektech.Zadaná cvičení z discipliny, konzultace řešených úloh v atelierech z hlediska přednášené discipliny, konstruovaná prostorová a analytická kresba v objektech.
Základní obsah výuky:
Geometrie jako komponent konstrukce a proporce, plošné a prostorové křivky, rozvinutelné a nerozvinutelné plochy, tělesa a jejich průniky, zobrazování ortogonální, klinogonální, perspektivní vidění a perspektivní obraz - konstrukce mezí světla a stínu a reflexe, perspektivní reliéf jednotlivé kapitoly jsou rozváděny k příkladům v architektuře - k urbanistickému konceptu, klenebným a střešním konstrukcím, proporčním kánonům a optickým korekcím, historickému vývoji zobrazovacích metod a jejich aplikaci v tvůrčím procesu, odkazy na plošné a prostorové výtvarné dílo uvedený obsah výuky nepředstavuje její přísný chronologický pořádek a její obsah lze zdůrazňovat k aktuálním potřebám skupin studentů jednotlivých atelierů a zadaným ateliérovým úkolům.
Spolupráce v rámci VŠUP
Při kresbě v objektech kladen důraz na zobrazování figury jako hlavního komponentu měřítka, spolupráce s disciplinou kresba - společně vytvářené podmínky a konzultace Při osvojování vzniku ploch a těles včetně jejich průniků spolupráce s disciplinou modelování - společně vytvářené podmínky a konzultace.
Externí spolupráce
Výklad odborníků z praxe - v navštívených zobrazovaných objektech nebo k daným tématům V akademickém roce 2011-12 Doc. PhDr. Helena Soukupová - Anežský klášter v Praze - úvodní výklad při zahájení kresebného cyklu studentů v objektu.
Cíl výuky:
Osvojení si pravidel konstrukce zobrazování prostoru jako přidaná hodnota k jeho emotivnímu vnímání.
Způsob výuky:
Aktuálně a postupně před studenty vytvářená velkoplošná konstruovaná zobrazení klasickými postupy, doplněná kontinuálním výkladem. Prezentace příkladů, vztahujících se oborově k přednášené disciplíně v historickém i aktuálním kontextu. Zadaná cvičení z disciplíny, konzultace řešených úloh v atelierech z hlediska přednášené disciplíny, vyjádření názoru studentů v esejích a volně zpracovaných úlohách ve vztahu k vlastnímu studovanému oboru.
Základní obsah výuky:
Perspektivní vidění a perspektivní obraz - konstrukce mezí světla a stínu a reflexe, perspektivní reliéf, vztah architektonického a výtvarného díla ve vzájemných prostorových kontextech, paralelní průměty - orientace v architektonické výkresové dokumentaci, geometrická forma, její prvky, aplikace a zobrazování jednotlivé kapitoly jsou rozváděny k příkladům v architektuře, k proporčním kánonům a optickým korekcím, historickému vývoji zobrazovacích metod a jejich aplikaci v tvůrčím procesu s odkazy na plošné a prostorové výtvarné dílo uvedený obsah výuky nepředstavuje její přísný chronologický pořádek a její obsah lze zdůrazňovat k aktuálním potřebám skupin studentů jednotlivých atelierů a zadaným ateliérovým úkolům.
Spolupráce v rámci VŠUP
Při osvojování vzniku ploch a těles včetně jejich průniků a aplikací nebo pro empirické přístupy k tématu spolupráce s disciplínou modelování - společně vytvářené podmínky a konzultace. Konzultace z oblasti přednášené disciplíny individuálně v jednotlivých studijních oborech.
Externí spolupráce
Výklad odborníků z praxe - k daným tématům v příkladech. V akademickém roce 2011-12 PhDr. Pavel Slavko- perspektiva a mechanismy zámeckého divadla v Českém Krumlově, Mgr. Jakub Hrubý - zobrazování prostoru v čínské malbě Další požadavky na studenta: Průběžná reakce studentů k zadaným tématům kresebnou formou, esejí nebo aktuální aplikací ve vlastním studijním oboru.
Přednáška 1
Od počátků středověku přes objevení Pompejí, přes Santiniho, Mockera až po …
Vnímání stavebního dědictví a s nimi spojených odeznělých principů společenských potřeb - prostřednictvím konstrukčních principů i architektonické formy jako výsledku - od období dosažitelných pramenů po současnost – společenský i profesní vztah k památce ve svém historickém vývoji, příčiny vzniku eklektických slohů, současná kriteria stanovení pojmu stavební historická památka.
Přednáška 2
Legislativa památkové péče, vývoj a současná porovnání ČR s ostatními zeměmi
Institucionální struktura orgánů státní správy v dané oblasti v ČR ve srovnání s jinými zeměmi, rozsahy pravomocí, autorizace v oblasti restaurátorství, vlivy na samostatnou tvůrčí projektovou činnost, informace o širších strukturách UNESCO, kriteriích a dopadech rozhodnutí, základní přehled a Info o legislativě a jejím plnění ze strany projektanta vůči orgánům státní správy v ČR a EU. Požadavky předprojektové přípravy - pasporty, výkresové dokumentace, SP, SHP atd. – spolupráce s přednášenou disciplinou APLIKOVANÁ GEODEZIE.
Přednáška 3
Stavební techniky a řemesla, současný přístup k restaurování stavby a plošného i prostorového výtvarného díla v příkladech Detailní vysvětlení historických stavebních postupů ve svém vývoji, terminologie stavebních prvků, popis řemeslných technik, jejich aplikace v poloze repase i současného užití, konzervační postupy, současný dialog o filosofii konzervace památky.
Přednáška 4
" Rekonstrukce roku " a další …
Přednáška o výrazné realizaci v oblasti památkové péče aktuálně, s autory a přizvanými teoretiky Přednáška 2x 45 min. + seminář – přednášející zde bych ten tip a pokus o kontakt s tvůrci doporučoval předem oznámit katedře, zatím bych to nechal otevřené a výsledně to řešil tak za dva měsíce se začátkem LS.
Přednáška 5
Výjezd
Exkurze v návaznosti na přednášku 4 nebo i nezávisle, za účasti projektantů nebo teoretiků, možnost spojit s již statuovaným bienále výjezdu APLIKOVANÁ GRODEZIE, ČR nebo zahraničí.
Cíl výuky:
Osvojení postupů, potřebných pro vytvoření výkresové dokumentace současného stavu stavebního objektu architektem nebo jeho subdodavatelem.
Způsob výuky:
Teoretická část - výklad a kresba Prezentace příkladů zpracovaných elaborátů dokumentací s výkladem konkrétních postupů jejich vytvoření cvičení v kresebné přípravě na konkrétních stavebních objektech, ve vytváření konceptů dokumentace a v obsluze techniky.
Základní obsah výuky:
Přehled historie kartografie, souřadné systémy, přehled principů klasických metod oměrného zaměřování objektů a zaměřování s geodetickými postupy, vytyčovací práce, zaměřování terénu, vyhodnocení, současné metody vytvoření dokumentace, řešení terénních úprav, trasování komunikací a další práce s polohopisným a výškopisným plánovým podkladem, jejich přehled a pravidla ve styku se státními institucemi, spravujícími data. Součásti kompletního elaborátu dokumentace současného stavu stavebního objektu a cenotvorba za jejich vytvoření. jednotlivé kapitoly výkladu jsou podpořeny exkurzemi do archivů, do objektů, k nimž je dostupná výkresová dokumentace, do objektů různého stupně složitosti i stavebního stavu, do pracovišť geodetických kanceláří nebo experimentálních studií, zpracovávajících virtuální urbanistické modely a další nadstandardní elaboráty uvedený obsah výuky nepředstavuje její přísný chronologický pořádek a její obsah lze aplikovat na aktuální potřeby studentů v jejich práci v atelieru nebo pro vnitřní potřeby školy nebo jiných institucí na nekomerčním základě.
Spolupráce v rámci VŠUP
Aktivity výuky lze směřovat k potřebám jednotlivých atelierů aktuálně i mimo stanovený časový program výuky.
Externí spolupráce
Výklad odborníků z praxe - k daným tématům v příkladech. V akademickém roce 2010-11 spolupráce s kanceláří Ing. Vladimír Stodola, návštěva Národního archivu ČR v Praze - Chodovci, tematický zájezd s návštěvou zámeckého areálu ve Valči a v dalších lokalitách, dokumentovaných ze strany VŠUP a v dalších objektech s možností cvičení v kresebné průpravě.
Je čestným členem České komise pro UNESCO, vedoucím útvaru MK ČR pro UNESCO
Studoval na Vysoké škole ekonomické a na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Je nositelem vědecké hodnosti v oboru technických věd v oblasti teorie a dějin architektury. Hodnost mu byla přiznána na základě vědecké práce Fakultou architektury Českého vysokého učení technického.
Byl dlouholetým vědeckým pracovníkem ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury v oblasti teorie architektury.
V roce 1989 byl vybrán mezi mnoha uchazeči Ministerstvem zahraničních věcí na post zástupce vedoucího tajemníka Československé komise pro UNESCO.
Po rozdělení bývalého Československa přešel na Ministerstvo kultury, kde mu byla svěřena velmi široká agenda UNESCO v oblasti kultury, kterou de facto v nových společenských podmínkách na Ministerstvu zakládal. V jejím rámci se věnoval i otázkám Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a její praktické implementaci a zasloužil se o navržení mnohostranné mezinárodní Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví.
Podílel se na zastupování České republiky na zasedáních řídících orgánů UNESCO, včetně Generální konference, a v mnoha specializovaných mezinárodních orgánech při UNESCO.
Vzhledem ke svému širokému odbornému záběru se podílel se na přípravě vládních koncepčních materiálů zásadní povahy, jakož i konzultačně na přípravě nominačních dokumentací k zápisu nemovitých kulturních památek na Seznam světového dědictví UNESCO, fenoménů tradiční lidové kultury do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO či cenných dokumentárních fondů do prestižního Registru UNESCO „Paměť světa“ .
Je dlouholetým zástupcem Ministerstva kultury v České komisi pro UNESCO, od listopadu 2013 jejím čestným členem, českého výboru CIOFF, členem ředitelských rad Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a Národního informačního a poradenského střediska pro místní kulturu, členem Rady Pražského Quadrienále; byl členem Českého výboru ICOM (Mezinárodní rada muzeí), byl po dvě funkční období členem ředitelské rady Národního muzea a je dvojnásobným nositelem Čestné ceny České národopisné společnosti, čestným konzultantem sdružení měst a obcí České dědictví UNESCO.
Po absolutoriu gymnázia vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.
Již v tomto období uplatňoval své hudební nadání jako varhaník v tamní katedrále Sv. Štěpána. Z Litoměřic jej život zavedl na Moravu, kde v Třebíčské nemocnici začínal jako technik a zcela logicky svůj kulturní rozhled a s ním i schopnost působit na ostatní realizoval v nových podmínkách, v novém zaměstnání - jako vedoucí kulturního střediska v témže městě, Malovaném domě, od roku 1991.
V roce 1993 zahájil studium obecné religionistiky na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a dále se intenzivně věnoval hudbě a to jak interpretačně, publikačně tak i dalším teoretickým studiem.
V roce 2001 přijímá post kastelána státního zámku v Náměšti nad Oslavou. Svojí nejen správní, ale i hudební aktivitou uvádí tuto památku do širokého kulturního povědomí. Spolupracuje nejen se zastupitelským úřadem města, ale zároveň i s prestižní Galerií 12, jejíž aktivity spojuje s aktivitami zámku. Podílí se na organizaci již velmi renomovaného, výraznými osobnostmi české i zahraniční scény obsazeného sochařského SETKÁNÍ, které v roce 2013 již po šesté, vždy po dvou letech, vytvoří jedinečné instalace plastik v zámeckém parku, nádvoří a v zámeckých interierech.
Je znalcem historie a nerealizovaných záměrů poválečných úprav zámku pro potřeby rezidence prezidenta republiky Edvarda Beneše. Právě tyto materiály, v konfrontaci se současným stavem objektu a částečnou realizací těchto záměrů byly předmětem jeho speciální přednášky o poměrně neznámém projektu tehdejší hradní prezidentské kanceláře. K dispozici byly i výsledky výtvarných soutěží pro vyzvané umělce v oblasti malby a sochařství, které vedle realizovaných úprav architekta Oplatky vzbudily svým přístupem k památce pozornost a byly podnětem k živé diskuzi.
Pracovník NPÚ Plzeň, kastelán zámku Nebílovy, aktivista a organizátor na kulturní scéně, komunální politik.
Po absolutoriu SPŠ strojnické, se eruduje v oblasti památkové péče jejím studiem při NPÚ, dále se profesně zabývá v oboru zakládání a údržby veřejné zeleně, kde získává rekvalifikaci, od roku 1991je v NPÚ trvale zaměstnán.
1991-1996 je kastelánem na požárem silně poškozeném a VŠUP podrobně dokumentovaném zámku ve Valči u Podbořan, kde aktivně usiloval o jeho rekonstrukci a to i z pozice starosty obce. Od roku 1996 – po současnost je kastelánem zámku v Nebílovech. Ve spojení s touto funkcí rozvinul řadu aktivit. Od r. 2002 je členem České společnosti Josepha Haydna, kde se v návaznosti od roku 2008 stává i ředitelem mezinárodního hudebního festivalu Haydnovy hudební slavnosti. V rámci tohoto hudebního festivalu zviditelňuje kulturní veřejnosti i řadu dalších objektů v regionu – románsko-gotický kostel svatého Ambrože ve Vícově, poutní kostel v Přešticích, zámek v Dolní Lukavici – odkud se na rozhlasových vlnách vysílal i mezinárodní Heydnovský koncert – Londýn – Dolní Lukavice.
V Nebílovech – v zámku, na který byl v minulosti již vydán demoliční výměr, se svým dílem zasloužil urgentní činností na řadě institucí o postupné zpřístupňování prostor „velké stavby“. Do Nebílov zve řadu předních výtvarníků k jejich výstavní prezentaci, řadu hudebních instrumentálních interpretů a zpěváků pro jejich vystoupení. Po celou dobu usiloval o získání prostředků pro rekonstrukci a zpětné osazení zcela nevšední Tuvorovy výmalby tanečního sálu – největší prostory zámku. Tyto snahy, obsahující řadu vystoupení, výstav a dalších aktivit byly zhodnoceny realizací v roce 2014, kdy se obnovený sál otevřel veřejnosti inauguračním koncertem Gabriely Demeterové.
Bylo pro mne ctí, že Milan Fiala byl našim studentům spolupůvodcem po řadě lokalit v oblasti na západ od Plzně, kde vedle historických objektů představil i zajímavé, bohužel nedokončené projekty meziválečného období.
Je výkonným publicistou, v kruzích je nazýván „milcem krajiny, architektury a umění“
Je absolventem ČVUT v Praze a Školy architektury Akademie výtvarných umění v Praze u profesora Františka Cubra. Až do devadesátých let působil ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů, aktuálně působí jako profesor na Fakultě architektury ČVUT, kde přednáší v oboru dějin architektury a ochrany památek. Tamtéž vede i speciální ústav, zaměřený na tuto činnost. Tvůrčí architektonickou praxi realizuje v atelieru, který zakládal společně s architektem Miloslavem Hanzlem. Za touto architektonickou kanceláří stojí řada výrazných realizací v oblasti konzervace a restaurování historických stavebních památek, z nichž řada získala prestižní ocenění.
Pan profesor architekt Girsa je členem řady národních i mezinárodních vědeckých a kulturních institucí, aktivně se svými referáty na aktuální témata a své realizace účastní řady odborných konferencí, vytváří řadu písemných metodických materiálů a skript, je členem redakcí odborných periodik, ve kterých zároveň bohatě publikuje.
Ve svém vystoupení pro KA VŠUP seznámil studenty s posledními realizacemi obnovy památek, s filosofickým přístupem ke každé lokalitě včetně technických realizačních postupů. Hlavním obsahem přednášky byla obnova průčelí zámku v Českém Krumlově. Na tuto přednášku navázal i výjezd do této lokality s návštěvou řady dalších míst - viz kapitola těchto www - Studijní cesty v rámci výuky na VŠUP.
Absolvovala VUT v Brně - Fakultu stavební - obor pozemní stavby.
V letech 1995-2000 se realizovala v Brně v architektonických a projektových ateliérech a organizacích - Ateliér Brno, architekti Hrůša & Pelčák, KMP - Keramoprojekt, Moraving – Vojenské stavby a další
V roce 2000 nastoupila na Památkový ústav v Brně - později SPÚ a NPÚ ÚOP v Brně jako památkář - terénní pracovník pro okres Zlín. Většími akcemi, kterých se v pozici garanta památkové péče účastnila, jsou celková obnova Janova – Jurkovičova domu v Luhačovicích a komplexní obnova Baťova mrakodrapu ve Zlíně.
Od roku 2003 působí na okrese Kroměříž a před tím postoupila na post vedoucí oddělení garantů pro Zlínský kraj.
Na Ústavu pro dějiny umění Filosofické fakulty University Karlovy v Praze absolvovala specializační studium „Péče o kulturní dědictví minulosti“.
V únoru 2006 vzniklo nové NPU UOP v Kroměříži, pro které v prvních měsících byla pověřena řízením. Od dubna 2006 byla jmenována odborným náměstkem pro výkon památkové péče. Její aktivity se v této lokalitě projevily především v obnově zcela zanedbaných partií Květné zahrady v Kroměříži. S tímto projektem vystoupila i na konferenci k výročí zápisu naší země do společnosti UNESCO a se studenty jsme jejím prostřednictvím byli konfrontováni s projektem i tehdejším stavem řešeného území. Obnovené zahrady byly slavnostně otevřeny na podzim roku 2014. Svůj výklad poskytla i při prohlídce Gessnerova vyjímečného areálu Psychiatrické léčebny v Kroměříži . Aktuálně se profesně zaměřuje na průzkum a obnovu památek moderní architektury.
Je předním českým sinologem, jehož oblastí zájmu jsou mimo široký záběr aktivit v oboru politické, sociální a institucionální dějiny středověké Číny, nehanské státní útvary na území Číny, titulární šlechta, elity období rozdrobení, procesy politické a mocenské legitimize, ideál panovníka a panovnické moci, interakce mezi hanskými a nehanskými dynastiemi v dějinách Číny a v čínské historiografii, pronikání Číny do prostoru jihovýchodní Asie.
Náš vzácný host ve výuce je absolventem doktorského studia v programu Dějiny a kultury zemí Asie a Afriky, magisterského studia sinologie na FF UK a studií na Nankingské univerzitě.
V rámci výuky deskriptivy pro architekty a perspektivy pro ostatní obory jsem jej požádal o pohled sinologa na čínskou malbu, konkrétně způsob jejího zobrazení krajinného, urbánního i interierového prostoru na ploše včetně figur, zeleně a všech dalších objemů.
Jeho přednášky, které dokázaly způsob zobrazení jako pohled z nekonečna - to jest rovnoběžným průmětem - poukázaly nejen na tuto odlišnost od evropských snah o centrální perspektivu, ale i vlastní smysl tohoto zobrazení, jehož úlohou je vytvářet prostorovou iluzi v jakémkoliv fragmentu obrazu, svitku či jiné prezentace.
Předmětem přednášek nebyl jen samotný koncept tohoto způsobu zobrazování, ale i jeho obsah, o kterém byl přednášející ochoten podat ve svém výkladu i na dotazy studentů vyčerpávající informace.
Akademická praxe, publikační činnosti
Po studiích na FFUK MU v Brně a UK v Praze obor dějiny umění- historie pracoval na Pražském středisku státní památkové péče v Praze.
Od roku 1980 realizoval externí přednášky z dějin architektury na AVU, od r. 1984 je asistentem a poté docentem dějin architektury na AVU. Rektorem AVU byl zvolen pro funkční období 1997-2003 a znovu od r. 2010.
V letech 2003-2005 zastával funkci generálního ředitele Národního památkového ústavu.
Je autorem řady odborných článků, publikací, katalogů a výstavních projektů zaměřených zejména na problematiku dějin novověké architektury, památkové péče a vztahu starého a nového výtvarného umění.
Mezi jeho nejvýznamnější realizované projekty lze zařadit výstavy a publikace Letem českým světem, Deset století architektury, Architekti Mánesa, Jaroslav Frágner, Josef Gočár, Josef Hlávka a výtvarné umění a publikaci Kapitoly z dějin české architektury. Za velmi emotivní projekt považuji vystoupení řady našich a zahraničních umělců v sakrálním prostoru v Litoměřicích, který byl realizován na přelomu devadesátých let a na jehož realizaci se organizačně a duchovně podílel.
Pro studenty KA VŠUP již dvakrát připravil přednášku na úvodní téma - památkové péče a jejího pojetí v historii. K tomuto vystoupení disponuje vzácným souborem původních diapozitivů, které jsou svým původním způsobem i prezentovány. Jedná se o neopakovatelný, do detailu zobrazující soubor vysoké archivní hodnoty, především pragensií.
JTK je členem řady komisí a poradních orgánů, mj. členem ICOMOS a je předsedou Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho iniciativy v mnou garantované výuce jsou pouze jednou z aktivit jeho spolupráce s naší školou.
Je renomovaným restaurátorem, především v oblasti ornamentální, iluzivní, šablonové a lazurované výmalby, úpravy štukových výzdob, olejových nátěrů a inkrust, Do jeho získané licence lze zařadit pozlacování, techniku stuccolustro, obnovu sgrafitových výzdob, technologie historických omítek a další postupy restaurátorské práce.
Provádí kompletní restaurátorské průzkumy od provedení hloubkových i pásových sond, přes fotodokumentaci - zjištění původních vzorů a barevností - posouzení stavu zachovalosti až po předání ucelené zprávy.
Spolupracuje s řadou architektonických kanceláří, je pro mne ctí, že i za námi jsou společné výsledky.
František Ondráček se mimo jiných prestižních zakázek i výrazně podílel na obnově rezidence primátora hlavního města Prahy v dnešní budově městské knihovny na Mariánském náměstí. Ve svém výkladu pro studenty VŠUP přímo na tomto místě hovořil o stavu před obnovou, o tehdy použitých postupech v jednotlivých technologiích a o postupech, které jsou výsledkem aktuálního stavu. Tato exkurze byla doplněna informacemi majordoma rezidence Ing. Bohumila Váchala, se kterým byly domluveny a realizovány další exkurze studentů VŠUP v této vyjímečné dispozici architekta Roitha, reprezentující tehdejší národní sloh - art deco - za účasti vynikajících umělců, z nichž několik bylo výraznými pedagogickými osobnostmi nebo absolventy naší školy - UMPRUM.
Je právníkem, teoretikem a pedagogem, je vedoucím pracovní skupiny pro legislativu ČKA.
V roce 1976 absolvoval na Právnické fakultě UK v Praze v oboru mezinárodní právo veřejné a soukromé. 1985 absolvoval na Filosofické fakultě UK v Praze v oboru teorie a dějiny výtvarného umění a estetiky, zaměření na dějiny a teorie architektury.
Během let 1977 – 1990 pracoval jako odborný pracovník Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, 1990 – 1994 jako vědecko- výzkumný pracovník Výzkumného ústavu výstavby a architektury -obor teorie architektury a urbanismu, prostorového/územního plánování -, teorie práva a legislativa v uvedené sféře -VÚVA, 1992 – 1994 pracoval jako ředitel ústavu.
Od r. 1993 do r. 2005 působil jako ředitel Kanceláře a sekretář České komory architektů, od roku 2005 jako její sekretář. Od roku 1995 až dosud vyučuje na školách: externě na FA ČVUT Praha obor právo, dějiny urbanismu, na FUA TU Liberec obor právo a obor stavba měst, na AVU Praha teorii architektury a právo. Na VŠUP se jeho působnost v posledních akademických letech rozšířila z oblasti legislativy v oboru památkové péče na rámec celého stavebního práva. Jeho výklad, podpořený suverénní orientací v architektonické tvorbě – její historii i v mantinelech současné tvůrčí scény této oblasti je svojí všestranností pro studenty vynikající přípravou před jejich profesní praxí.
Tesař Petr Růžička vedle systematického autodidaktického kontinuálního vzdělávání absolvoval několik semestrů na Filozofické fakultě UK. Předně se zabývá původními postupy tesařství, má za sebou řadu skvělých, zcela ojedinělých realizací. Nechybí u mnohých sympozií a setkání nositelů tohoto řemesla, jehož renesanci usilovně propaguje. Ve stavebních památkách se mnoho let pohybuje jako známý špičkový řemeslník, konstruktér a teoretik. V celé oblasti památkové péče je naprosto specifickou, neopakovatelnou osobností, vyvolávající hluboké uznání nebo i útoky.
Ve spolupráci se statikem Ing. Vítem Mlázovským sestrojil několik funkčních mechanismů, užívaných ve středověké stavební výrobě. Jeho dílem je i řada dřevěných konstrukcí v památkových objektech a původními technologiemi restauroval či rekonstruoval řadu historických krovů.
Velmi se angažoval ve veškerém dění okolu Karlova mostu. Ve svých přednáškách demonstroval mimo jiné i teorii o skutečné zamýšlené podobě staroměstské mostecké věže, analyzoval celý stavební koncept mostu nejen technicky, ale zároveň i z hledisek duchovních symbolů. Na rekonstrukci se podílel i výkonně při sejmutí a osazení plastik na průčelí věže, které samo o sobě bylo cennou replikou původních postupů.
Jeho realizace budily pozornost na Pražském hradě, Točníku, Kosti i v dalších lokalitách. Jeho přednáška na VŠUP vzbudila velkou pozornost a protáhla se nejen diskuzí se studenty, ale i konzultacemi nad jejich pracemi, které po jejím skončení přinesli do přednáškové místnosti.
Je absolventkou stavební fakulty ČVUT v Praze a dvouletého postgraduálního studia dějin umění a architektury pod vedením docentky Benešové a doktorky Radové.
Od roku 1968 působila ve Státním ústavu rekonstrukcí památkových měst a objektů – atelieru doktora Dobroslava Líbala. Zpracovávala stavebně historické průzkumy řady objektů převážně v Praze, mimo toho se ve stejné oblasti věnovala i dochovaným městským celkům. Po dvaceti letech působnosti v SURPMO je povolána k tehdejší instituci památkové péče, dnešnímu Národnímu památkovému ústavu.
V letech 2009 až 12 vychází v časopisu Za starou Prahu, Věstníku Klubu Za starou Prahu řada jejích článků, týkajících se sepulkrální tvorby architekta Jana Kotěry. Hloubka její badatelské práce si v dílčích odbornostech vyžádala spolupráci s institutem Národního muzea, konkrétně s oddělením sbírky nerostů a s Geologickou službou. V této vyhraněné oblasti dějin umění se aktuálně věnuje i dílu například Pavla Janáka, nebo Ladislava Machoně, přednáší v řadě institucí, píše další články a je aktivní členkou několika sdružení. Dokumentuje i díla neznámých autorů, detailně pak práci s litinou – příkladem kříže z německého hřbitova v Železné Rudě. Věnovala se i sepulkrální tvorbě Františka Bílka, kterou prezentovala přednáškou v Galerii hlavního města Prahy. Právě v této instituci započal v loňském roce cyklus přednášek o aplikacích principů posvátné geometrie, demonstrovaný zpočátku na souboru benediktinských barokních kostelů Broumovska, dále pak na další řadě lokalit. Aktuálně se v této oblasti věnuje Egyptu, Guarinimu, i dalším Dientzenhoferovým realizacím.nevyjímaje například tvorbu Kotěrovu v jeho začínajícím profesním působení i v jeho již zralých dílech. S jejími dokumentačními materiály i průzkumy se můžeme setkat v příkladech historických fortifikačních celků nebo naopak u jedněch z tvůrců moderní české architektury - Gočára a Novotného.
Však právě oblast hledání a přesvědčivé nalézání kodifikace geometrických principů s estetickým i duchovním obsahem mne na jejích přednáškách hluboce zaujala a neváhal jsem paní inženýrku oslovit pro účast v mé výuce. Formou bienále pro sloučené první a druhé ročníky prezentovala jak principy, tvořící základ tohoto oboru, tak i jeho aplikace a to opět na širokém spektru staveb od Capuy po Santiniho v Kladrubech. Svými poznatky a analýzami vnesla do výuky deskriptivy na UMPRUM nečekané kvalitativní rozšíření kapitoly „geometrie jako součást konstrukce, kompozice a proporce“. Na jednotlivých příkladech dokazuje, že estetično – vnímané jako harmonie, klid nebo náboj či jednoduše řečeno krása nemusí být jen dílem náhodné emoce, ale i sofistikovaným potenciálem tvůrce, se kterým není v rozporu. Považuji to za jednu z cest k pochopení podstaty architektury vůbec. Její dílo mělo někdy ve formátu mých přednášek i svoji premieru. Patří nejen dle mého soudu k naprosté špičce v bádání a rozkrývání toho, čemu se věnoval benediktin Odilo Wolff v předminulém století. Rozkrývá definice, které stanovili tvůrci od starověku možná po současnost nebo po období, kterému říkáme ve zkratce soudobá či moderní architektura. Jsem přesvědčen, že paní inženýrka k tomu neužívá jen širokých získaných znalostí. Pro tak objevnou práci musí nastoupit i talent, který je jí dán. Všechny tyto poznatky považuji pro studenty v kompozici s přednášenými zobrazovacími metodami a dalšími kapitolami mé výuky za mimořádně přínosné a inspirující, což ukázaly i jedny z jejich posledních prací, které předvedli ke zkoušce z discipliny.
Další činnosti:
Je již renomovaným ředitelem správy státního objektu - kastelánem zámku Český Krumlov.
Nikdy nebyl pouhým pasivním správcem svěřeného objektu, v jehož rukou je konkrétně něco kolem šestisetpadesáti klíčů. Je naopak výraznou osobností na tomto poli a jeho aktivity široce překračují hranice České republiky. Ta i jeho zásluhou získává v oblasti "života památky" vysoké světové renomé.
Je zakladatelem Nadace barokního divadla. Úspěch této nadace - doslovné vzkříšení jedinečného krumlovského zámeckého divadla - vděčí za jeho usilovnou cestu za tímto cílem, za jeho encyklopedické znalosti v širokém spektru, za skvělý organizátorský talent a za jeho doslovnou renesanční osobnost.
Svoji profesní dráhu začal formovat nejdříve absolutoriem Střední průmyslové školy keramické v Karlových Varech. Dále vystudoval Katedru dějin umění na MU Brno, kde se právě v průběhu studia podílel na záchranných výzkumech archeologických lokalit, památkových objektů, odborné evidenci mobiliárního fondu hradů a zámků v České republice.
To zřejmě zásadním způsobem ovlivnilo jeho budoucí, lze říci - tvůrčí práci.
Začínal jako zaměstnanec památkového ústavu České Budějovice, oddělení dokumentace a evidence movitých a nemovitých památek. Vedle hlavní náplně profesní činnosti na Památkovém ústavu se dále zabýval i průzkumy a pasportizací památkových areálů a objektů.
Od roku 1988 je vedoucím správy Státního hradu a zámku Český Krumlov, kde převážnou část aktivity realizuje především v komplexní kulturně historické obnově areálu zámku v konstruktivním spojení profesní a nadační činnosti, pro níž získal přední osobnosti v této oblasti. Byly otevřeny nové prohlídkové okruhy, ve zrekonstruovaném barokním divadle se zasloužil o nastudování řady experimentálních inscenací, hledajících principy obsluhy jedinečné jevištní techniky s využitím všech dalších rekvizit, postupně objasňujících svoji funkci. Stejně tak i v zámeckých zahradách proběhly rekonstrukce dobových slavností ve velkém měřítku s cennou dokumentací.
PhDr. Pavel Slavko publikuje do řady periodik, vystupuje na konferencích a přednáší na řadě univerzit na několika kontinentech. Bylo pro mne ctí, že přijal moje pozván í na VŠUP a že se studenti mohli seznámit s jedinečnými objekty, doplněnými jeho nejen fundovaným, ale i emotivním výkladem o každém detailu, představujícím i rozsáhlé souvislosti, symboly a funkce.
Je dlouholetým pracovníkem NPÚ v Praze, aktuálně byl garantem NPÚ při obnově vily Tugendhat v Brně.
Po absolutoriu gymnasia vystudoval FA ČVUT 1982 – 1987, kde absolvoval v ateliéru doc. Karla Kibice.
Po návratu ze základní vojenské služby v roce 1989 působil jako referent PSSPPOP pro obnovu památek v Praze na Malé Straně.
Od srpna 1998 pracuje v Ústředním pracovišti Národního památkového ústavu. Specializuje se na péči o historické sídelní celky a obnovu historické architektury.
Vedle přímého odborného zájmu se snaží o mezioborou spolupráci a spolupráci s občanskými iniciativami.
Je členem Klubu Za starou Prahu, ICOMOS, WTA, spolupracuje s památkovou sekcí UHS, se studiem AXIS při pořádání konferencí „Obnova památek“ a se společností STOP. Výrazně se zapsal v již jmenované iniciativě při obnově vily Tugendhat, v náročném působení v mezinárodní sestavě celé komise. Během složitých, časově i finančně náročných postupů musel zaujímat zásadní stanoviska.Z celého procesu je vyhotovena rozsáhlá dokumentace, kterou prezentoval ve svém referátu na konferenci k výročí zápisu naší země do společnosti UNESCO. Prezentace této dokumentace vzbudila očekávaný zájem studentů a byla podnětem k diskuzi nad řadou řešených problémů, doprovázejících celý proces obnovy této vyjímečné stavby – památky meziválečné architektury první kategorie na našem území.
Je praktikujícím geodetem, jehož hlavním zaměřením v oboru je výkresová dokumentace současného stavu stavebních objektů.
Svoji počáteční profesní dráhu spojil s tehdejším Kabinetem pro kresebnou a fotografickou dokumentaci historických stavebních památek, který byl v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století samostatnou výukovou i ekonomickou jednotkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Vladimír Stodola se podílel především na vytvoření rozsáhlé dokumentace hradu Český Šternberk, zámku v Bečvárech u Kutné Hory nebo Zámku a zámeckého parku ve Valči.
Po mém absolutoriu VŠUP jsme dlouhá leta na poli dokumentace spolupracovali na firemním základě. K nejrozsáhlejším souborům patří komplet dokumentací měšťanských historických domů v Žatci, stejně jako budovy škol či jiné objekty tamtéž, vedle toho soubory stavebních kompletů - Poplužní dvůr Šumná u Klášterce nad Ohří, historické krovy, situační plány území.
Této praxi se dále věnoval samostatně a má za sebou výčet desítek dokumentací, včetně prestižních zahraničních, jako např. výsadky ČR v nejrůznějších lokalitách východních i západních států.
Na základě naší několikaleté spolupráce vystupuje se svými přednáškami v mnou přednášené disciplině Aplikovaná geodezie, kde ke studentům architektury hovoří o základních potřebných výpočtech, digitalizaci oboru oproti jeho klasickým postupům a v neposlední řadě o cenotvorbě. Patří ke geodetům, kteří se po celou dobu své profesní praxe setkávali s architekturou v jejím konceptu i detailu. Tím pádem architektuře rozumí, dokáže i manuálně kreslit její dispozice, průčelí a detail a v mojí výuce tak pomáhá nejen osvojení vybraných principů oboru, ale i budoucí profesní orientaci architekta v diskuzi s geodetem jako subdodavatelem jeho projekční práce.
Je pracovníkem NPÚ, vedoucím Odboru péče o památkový fond.
Je absolventem Fakulty architektury ČVUT v Praze, v oboru architektura a územní plánování.
Od roku 1983 je zaměstnán jako odborný pracovník Státního ústavu památkové péče - dnes Národní památkový ústav.
V 80. letech pracoval na regeneraci městských památkových rezervací -Tábor, Jindřichův Hradec, Třeboň, Slavonice, České Budějovice, Prachatice.
V 90. letech působil jako památkový dohled na obnově paláců pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, Valdštejnského paláce pro Senát ČR, na obnově Staronové synagógy, Klementina, paláce Kinských pro Národní galerii a dalších objektů. Dále se podílel svojí odbornou garancí při obnově Karlova mostu, zámku Kratochvíle, hradu Křivoklát, hradu ve Strakonicích atd.
Je členem vědecké rady Národního památkového ústavu v Pardubicích, od roku 1996 je místopředsedou Společnosti pro technologie obnovy památek, kde pořádá odborné semináře. Své vystoupení na VŠUP v rámci Památkové péče dle naší dohody soustředil na referát o celém areálu Valdštejnského paláce, jeho urbanistických vazbách na tehdejší formát Prahy, na prostorové orientace v krajinné – terénní konfiguraci. Podrobně rozebral postupy při jeho úpravách pro sídlo vrcholné státní legislativy a s tím spojené repassi i dalších ojedinělých staveb v celém rozlehlém areálu.
Je historikem umění, byl dlouholetým ředitelem Muzea umění Olomouc, kde realizoval řadu vynikajících projektů.
Je výrazným, široce publikujícím a veřejně činným českým historikem umění. V širokém spektru své odborné činnosti se zároveň intenzivně zabývá výtvarným uměním a architekturou 19. a 20. Století, svoji zmiňovanou ředitelskou funkci zastával od roku 1990.
Inicioval myšlenku vzniku unikátního Arcidiecézního Muzea v Olomouci a výrazně se zasloužil o jeho vybudování, výrazně se podílel na realizaci a obhajobě nekomformního projektu architektonického studia HŠH. Vedle toho stál u zrodu řady dalších výrazných projektů v rámci MPR Olomouc, z nichž některé již byly realizovány a některé doposud narážejí na obtíže při jejich prosazení. Tyto projekty stále představuje na konferencích a z tohoto titulu jsem si dovolil pana profesora oslovit a požádat jej o vystoupení pro naše studenty v rámci výuky památkové péče. S výkladem o koncepci projektu, jeho prosazování, realizaci a právě i kontraverzních diskuzích s delegátem NPÚ bylo umožněno projít nejen standardní prohlídkový okruh, ale i administrativní a technické zázemí celého provozu, které vzniklo opět s výrazným architektonickým konceptem od dispozice po detail. Poukázal i na dřívější zásahy do památky po objevení románského paláce a vznik prohlídkové komunikace nad ruby kleneb přízemí. Při prohlídce souborné výstavy současného umění v MUO, která byla posledním projektem v ředitelské funkci pana profesora v této instituci, si studenti uvědomovali rozsah jeho profesní činnosti nejen pro samotnou Olomouc, od které v roce 1999 obdržel její Cenu, ale i v celostátním a široce zahraničním měřítku. Jeho spolupráce s řadou nakladatelství – příkladně FOIBOS a řada dalších – přinesla těmto jeho aktivitám řadu ocenění. Z mnoha lze uvést ceny za knihu „ Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku“ - nejprestižnější česká knižní cena Magnesia Litera za Knihu roku 2003. Jeho publicistická činnost čítá k roku 2010 celkem 18 vydaných titulů.
Po dlouhá léta i aktuálně působí i v univerzitním prostředí, kde byl v roce 2004 jmenován profesorem.