Staroměstské náměstí se zřejmě konečného řešení budovy radnice, kterou město de facto ani provozně nepotřebuje, v blízkém časovém horizontu nedočká. Přes to však jsem byl osloven k vytvoření dalších, poměrně rozsáhlých panoramatických zobrazení tohoto výlučného prostoru. Důvod byl však mnohem prozaičtější, než předchozí zmiňovaný historický problém. Restaurace Kříž – Lažan, která dodnes nese svůj vžitý název Staroměstská restaurace, chtěla expandovat do prostoru náměstí svým sezonním letním provozem venkovních stolků, židlí a slunečníků. Tehdejší Útvar hlavního architekta hlavního města Prahy však požadoval na provozovateli zobrazení budoucího stavu náměstí s uvedenou kapacitou počtu míst. Bylo ve hře hodně peněz. Sezona byla již dalece v běhu a poptávka po restauračních službách v místě a v tehdejší turistické explozi po revoluci zdaleka převyšovala nabídku. Zároveň byly poměrně astronomické ceny za pronájem veřejné plochy, které se tímto zdržením dostávaly do mínusu. Elaborát musel být vytvořen v rekordně krátkém čase. Navrhované zařízení bylo již zakresleno tehdy jednoduchými lineárními systemy autocadu, výsledná kresba a instalace do fotek byla dokončována ručně. Obsazení stolků lidmi se vypůjčilo z mých panoramat benátského Lungo mare, couvert na stolcích byl dokreslován, vše bylo fotografickou cestou znovu reprodukováno. Přes značné peripetie, které měl provozovatel i po dodání tohoto materiálu, se nakonec povolení dočkal. Dnes je venkovní stolničení a to nejen před touto restaurací samozřejmostí. Je tak tomu i ve světě, v Itálii především. Mnohá náměstí tam nesou takový tržní nebo restaurační program, že je ani nevnímáte, za to však nakoupíte nebo se vynikajícím způsobem občerstvíte. Názor konzumenta a architekta se samozřejmě může lišit. bch