Každé město má své padlé ve všech válkách. Telč, věrna své tradici majoliky, připomněla své oběti z první světové války zcela ojedinělými pamětními deskami, s bílou glazurou, černým, ručně psaným písmem a květinovou, barevnou, folklorně motivovanou dekorací. Až s určitým entusiasmem nově založeného státu, založeném především na občanském principu s vědomím národních osvobození. Druhá světová válka byla o něčem jiném. Padlými nebyli vojáci, ale civilisté, především Židé, kteří do Telče uprchli z Jihlavy po jejím záboru do Říše. Záměrně byla použita opět keramika a BCH nenapadla jiná volba, než ke spolupráci oslovit opět kolegu profesora akademického sochaře Václava Šeráka. Grafickou část písma řešila Radka Folprechtová, tehdy studentka atelieru Písma a typografie VŠUP. Vzniklé dílo je mnohem tvrdší, než jeho předchůdce. Nemá v sobě květinovou funerální poezii, reflektuje pouze strašlivá fakta, seznamy rodin přes tři generace, které už nejsou. Vzniklo s velkým zpožděním. Pár let po konci války už nebyl zájem takovouto připomínku realizovat.Teprve devadesátá léta minulého století vyvolala sbírku občanů i příspěvky rozpočtů. Model řešení byl vystaven na radnici. Právě k němu, jako k příslibu budoucího počinu, směřovaly všechny příspěvky. Před oficiálním odhalením desek přijel vzdát úctu obětem tehdejší velvyslanec Izraele. Tajně, splňujíc veškerá bezpečnostní opatření. De facto – v duchu nově instalovaných desek. Mezi oběťmi byl i český letec ve službách RAF. Zmizel někde nad Orknejemi. Starosta města, Václav Jehlička, zajistil jeho poctu prostřednictvím letky z Náměště nad Oslavou. Tehdy to ve mne vyvolalo smíšené pocity. Dnes to plně chápu a považuji celou tu mašinerii, která toto doprovázela, za zcela správnou a důstojnou. Život tohoto letce si zasloužil vzlétnutí a formaci byť tehdy ještě zastaralých ruských strojů. Civilní oběti uctila dívka, studentka gymnazia, která při inauguraci položila pod desky jeden karafiát. Položila jej vedle mnoha oblázků, položených těmi několika přeživšími Židy z tak původně široké komunity. Na obřadu promluvili mnohé osobnosti. Jejich význam, byť velký, v danou chvíli ustoupil za jejich adresy. Katolický děkan, židovský kantor a představitelka evangelické bohoslovecké fakulty – mimo dalších řečníků vytvořily symbol, kterým by se měly ubírat dějiny. Po odhalení desek, to druhé ráno, nás Ti, kteří z těch mnoha vyvražděných zůstali, oslovili. Bylo to na ulici, v obchodě, v bistru. Ty obličeje se nezapřely a naprosto jsme věděli, s kým mluvíme. Patří to k našim nejhlubším vjemům.
.: Oficiální stránky města Telče - Historie/Válečné hroby, památníky :.
(mediainfo: Video: Format: AVI - MPEG-4 Visual, File size: 508 MiB, Duration: 59mn 28s, Width: 640 pixels, Height: 480 pixels, Display aspect ratio: 4:3, Frame rate: 25.000 fps; Audio: Format: MPEG Audio, Codec ID/Hint: MP3)
