po úspěšné instalaci obchodní výsadky v Polsku oslovil management CHKZ BCH ve věci projektu obdobného zařízení v Moskvě. Rodný dům spisovatele Gogola na doslovné bráně Kutuzovského bulváru byl předmětem tohoto řešení. Jakási neovlivnitelná "příprava" v podobě sádrokartonových stěn a podhledů, včetně vertikálních žaluzií, ke které BCH přišel jako k hotové skutečnosti, byla předehrou toho, co mělo být východiskem v řešení. BCH si sám uvědomoval, kolik hodnot se pod těmito "euro" úpravami skrývá v podobě štukové výzdoby a dalších artefaktů. Bylo to však " moderní". Navrhované řešení bylo koncipováno tak, aby bylo s repasí a znovuobjevením těchto hodnot kompaktabilní. V tvrdě podnikatelském ruském prostředí této epochy tento přístup nenalezl obecné pochopení. Slogan – "Vot Bogumil, dajtě v naš krasivyj dom ducha" – byl ze strany BCH plněn, však tehdy divoké komerční představy byly jiné. Šerákovy krásné volné skicy keramického ústředního volného objektu nebyly dost "přesné", dnešní situace by již jistě byla jiná. Veškeré vstřícné snahy rozhodujících frakcí z ruské strany a zcela nepokrytě z české strany, které chtěly projekt realizovat včetně jeho výtvarných artefaktů, skončily s úmrtím moskevského obchodního zástupce a tím po této linii skončily i ostatní obchodní aktivity CHKZ, směřované touto cestou
