Dobruška – hlavním bodem programu zájezdu byla návštěva Vojenského geodetického a hydrometeorologického ústavu, který v dané lokalitě sídlí již od padesátých let minulého století. Zástupce vedení ústavu seznámil studenty s mapovými operáty, užívanými souřadnými systémy a oblastmi jejich civilního využití a oblastmi utajení. Dále byly předvedeny postupy při zpracovávání leteckých snímků pro potřeby vyhodnocení dokumentace reliefu terenu, předvedení techniky GPS s vysokou přesností a totálních soustav. Dále se studenti seznámili s tvorbou virtuálních modelů simulace ochrany VIP osob v konkrétních městských intravilánech a s úlohami armády ČR v zahraničních misích v předmětném oboru.

V Dobrušce byl zahájen i doprovodný program exkurze – návštěva továrny STUHA díky laskavosti provozní ředitelky Ing. Jelenové, návštěva městského muzea, dochované vizuální židovské lázně MIKVE a synagogy, dále expozice velmi, velmi ranných děl Františka Kupky – rodáka z nedalekého Opočna v budově radnice a tamtéž, v prostorách městského úřadu, dochovaná ranně románská křtitelnice z nedochovaného, patrně požárem zničeného kostela, nalezená v řečišti potoka.

Nové Město nad Metují – město výrazného urbanismu, silně poznamenaného Pernštejny a novodobou rekonstrukcí severní fronty náměstí do původního stavu na základě dochovaných dobových dokumentů. Zámek, přebudovaný ze zanedbaného šlechtického sídla, střídajícího řadu majitelů na výrazné buržoazní sídlo s moderním vybavením. Přestavby se pro rodinu Bartoňů ujali tehdejší přední tvůrci „národního slohu“, řada z nich vytvářela zároveň interier rezidence pražského primátora v budově architekta Františka Roitha na Starém Městě – Mariánském náměstí.

Protože fotografování v interierech zámku bylo zpoplatněno, uvádím soubor těchto fotografií samostatně.

Na nádvoří zámku s novodobými konstrukcemi pro popínavé rostliny se dochovala i původní nástěnná svítidla architekta Dušana Jurkoviče.

Jedním z nejvýraznějších prostor z novodobých úprav první poloviny dvacátého století je velkorysá zimní zahrada, realizovaná dle návrhu Dušana Jurkoviče. Užití přírodních materiálů zároveň zcela logicky umožňuje vytváření ornamentalistiky, lehký mobiliář navozuje charakter exteriéru.

Druhé nadzemní podlaží původního zámku se majoritně dochovalo v podobě klenutých prostor, do nichž byly aplikovány tehdy pokrokové výrazové myšlenky mladé první republiky. Právě ve srovnání s pražskou primátorskou rezidencí se jedná o zcela jiný přístup, sledovatelný například u Františka Kysely. Jeho geometrická koncepce, uplatněná nejen v rezidenci, ale i na požární oponě Národního divadla, je zde vystřídána městskými vedutami a heraldikou v pokoji infanta nebo značně národnostní figurální kompozicí v nástropním frescu. S mnoha realizacemi se v rozsáhlé sbírce volných i užitých objektů setkáváme s tvorbou Heleny Johnové i dalších pedagogů UMPRUM. V posloupnosti se na architektonickém pojetí podepsali Dušan Jurkovič a Pavel Janák. V případě Dušana Jurkoviče a jeho angažmá na takto prestižní zakázce šlo o úspěch jeho reference – stavby rodinného domu ve městě, kterého si rodina Bartoňů všimla a oslovila jeho tvůrce ke spolupráci. Z rodinných důvodů se však architekt stěhuje na Moravu a nahrazuje jej architekt Janák, pedagog UMPRUM a nástupný architekt Pražského hradu po Josipu Plečnikovi, též pedagogovi dnešní VŠUP.

Třetí nadzemní podlaží původního zámku přineslo svými vysokými podchodnými výškami a rovným zastropením především architektům větší svobodu a podle mne i logiku aplikace svých myšlenek.

Ze všeho nejvíce opět mne i většinu studentů oslovil prostor ložnice, instalovaný do rozlehlé místnosti. Intimita vlastního prostoru pro spaní byla vytvořena dřevěnou vestavbou, se zcela logickými změnami výšek podlah, s volným prospektem k oknům a s veškerým respektem vůči původnímu zámeckému prostoru. Ve stejném charakteru vnímám i ostatní sály a jejich – též Jurkovičovu úpravu. Je zcela jiná, než jeho tvorba s řadou až folklorních atributů, se kterou je povětšinou spojován. Vnímám toto architektonické dílo jako vrchol snah o eleganci, důstojnost a mladé republikánství zároveň. Údajně se zde výborně na své návštěvě cítil i TGM.

Určité otazníky pro mne přináší poslední dva na sebe navazující sály, kde Jurkovičovy úpravy byly nahrazeny zcela odlišným konceptem Pavla Janáka.

Přidanou hodnotou pro naši exkurzi byla návštěva centrální kuchyně v prvním nadzemním podlaží – přízemí, vytvořená Dušanem Jurkovičem. Její funkční logika i zcela jasný formální koncept byl asi tím nezbytným dojmem pro pochopení a pro respekt nad tímto avantgardním dílem konverze sídla aristokracie k buržoazii, navíc s euforií národního sebeurčení a občanského principu mnohonárodního, tehdy mladého státu uprostřed Evropy.

Konkrétně Jurkovičovy úpravy se výrazně dotkly i zámecké zahrady i otevření sídla veřejnosti. Jeho most, který není plnou přímkou, ale půdorysně se mírně láme ve středové věži, spojoval již v době svého vzniku pohyb veřejnosti mezi spodní částí městského intravilánu se samotným centrem a to přímo přes zámecké nádvoří.

Dušan Jurkovič má cca 7 km proti proudu řeky Metuje ještě jednu realizaci – turistickou útulnu, zvanou PEKLO, s jezírkem a výduskem postavy vodníka, umístěného na sokl v jeho středu.

Velice zajímavou akademickou institucí v Litomyšli je detašovaná Fakulta restaurování Univerzity Pardubice. Sídlo v historickém prostředí Zámeckého návrší, novodobá vestavba s respektem k potřebám provozu, jejíž kvality potvrzuje absence jakýchkoliv „domácích“ přestaveb a úprav. Všechny, docela náročné provozy jsou zde logické, se svým řádem a celková kompozice těchto vjemů dává návštěvníkovi pozitivní dojem. Za podrobnou prohlídku celého doposavad užívaného areálu vděčíme laskavosti pana děkana fakulty Ing. Karola Bayera.

Význam této fakulty a předpoklad pro její další rozvoj je nově získaná budova původní Piaristické koleje v Litomyšli v minutové vzdálenosti od hlavní budovy školy. Rozlehlý areál, navazující na nově upravené zámecké zahrady, je využit pro potřeby speciálních provozů, zázemí i koleje studentů.

V přímé návaznosti na kolej je i Piaristický klášterní kostel Nalezení svatého kříže, upravovaný architektem Štěpánem. Od roku 013 přibylo vnitřního zařízení – původního repassovaného nebo nového ve zcela současném pojetí. Naprostou novinkou je zpřístupnění terasy nad vstupním průčelím po úplně novém, velkorysém dřevěném točitém schodišti s výhledem na Litomyšl a především zámek se zápisem do světového kulturního dědictví UNESCO.

Součástí zámeckého návrší a sídlem společnosti Zámecké návrší je původní zámecký pivovar z projektové dílny barokního architekta Kaňky. Tento rozsáhlý objekt, pyšnící se slavným rodákem z oblasti české hudby, byl předmětem rozsáhlé rekonstrukce a konverze směrem od vstupní části architektem Josefem Pleskotem pro účely kongresových aktivit ubytování ve vyšším podlaží, získaném úpravou původních krovů.

V témže objektu je výraznou stopou realizace kanceláře HŠH, jejíž činnost zhodnotila původní jízdárnu na polyfunkční sál s velkorysně mobilními prvky s užitím laminátu jako nosného funkčního i formálního fenomenu.

V komornější podobě je koncept uplatněn i v původní kočárovně, konvertované na budoucí kavárnu.

Kompozici doplňuje pavilon pro dětské aktivity, který podle mého názoru odvážně, hravě a při tom zcela suverénně navazuje na zakonzervované, však maximálně sympatické historické hodnoty, též plné tehdejší duchovní i formální avantgardy.

WHITE GALLERY v Osíku u Litomyšle – byla zevrubně představena svým protagonistou, Mgr.A. Jandou, opět jsme u absolventa VŠUP, který v místě sídla svých rodičů a dnes i své rodiny vybudoval tento s hlubokým respektem vnímaný objekt.

fotografovaly:

Jana Štefková - Dobruška, Nevé Město nad Metují, Litomyšl

Jiřina Bartáková - Nové Město nad Metují - původní interiery rodinného sídla Bartoňů

Volha Smolnikava - Litomyšl, White gallery Osík

všem dámám budiž za laskavé poskytnutí výsledku jejich snažení vřelý dík

9. 2014