Borotín

městská památková zona
Zakonzervovaná zřícenina středověkého hradu je úžasnou kulisou krajinné scenerie i v hustém dešti, který exkurzi přepadl. Je těžko identifikovatelná do své původní podoby. Přesto velmi ambiciozní, dávající tušit mohutnost a důmyslnost původního celku. Srovnání stavu na místě s hypoteticky rekonstrukčními kresbami Magistra Jana Heřmana toto jen potvrzují. Význam místa podtrhuje i pamětní deska Karla Hynka Máchy. Probíhající rekonstrukce sousedního barokního statku, vystavěného jistě z převážně rozebraného stavebního materiálu původního hradu, vzbuzuje úctu k těm, kteří se do úkolu takových měřítek odhodlali.

Jistebnice

Město – známé svým jménem díky nalezenému kancionálu, ale zapomenuté, ve své původní krásné siluetě intravilánu zjizvené nepochopitelnými zásahy druhé poloviny dvacátého století. Město, usazené ve vlídné kotlině, město, provokující fantazii návštěvníka, míjícího kaskádu rybníků, vybudovaných ve svahu příjezdové cesty.
Historický dům v samotném centru, sám cenný přehlídkou renesančního klenebního stavitelství, prezentuje novodobou expozici děl a informací o malíři Richardu Laudovi, jehož další generace se silně dotkla i Umprum, především při vedení její knihovny. Samotný kancionál, nalezený v kostelní věži, je v geniu loci zastoupen důstojnou faksimilí, vytvořenou též v Laudově rodu. Škoda, že jím nešlo ani v této alternativní podobě na moji zdvořilou žádost prolistovat :-) !

Kostel svatého Michala, nádherně posazený do městského jádra jako jeho dominanta. I když upoutá jeho exteriér, je množství hodnot za jeho portály překvapením. Samotný půdorys latinského kříže, vytvořený bočními kaplemi na presbyterium. Část prostoru s ukázkovou žebrovou křížovou klenbou a část plochostropá, která mylně působí jako pozdější dostavba. Detaily kamenické práce, hmatatelné stavební změny vývoje stavby. Vstup tvorby Richarda Laudy v čestném místě lodi, se sakrální tématikou, uchopenou ze zcela jiného pohledu autora, opírajíc se i o dobu svého vzniku.

Původní krovy z tesaného dříví, vysoké, zachovalé, konstrukčně jednoznačné, procházející až do objemu kostelní věže s dochovanými, litci signovanými zvony.

Z ochozu věže je i v dopolední mlze vnímatelný blízký horizont. Z širšího okolí vymezuje kotlinu s městem a jeho dalšími subtilními dominantami a s krajinnou architekturou jeho blízkého extravilánu.

Soběslav

Původní urbanismus založeného města včetně fortifikačního systemu je přes brutální zásahy patrný dodnes. Teprve druhá polovina minulého století opět uzavřela celou severní stranu náměstí a ve snaze odpovídajícího architektonického výrazu se snažila napravit způsobené těžké škody.

Naproti tomu vstup současného architektonického výrazu do původního středověkého hradu vzbuzuje jednak optimismus a jednak naplnění dávných snah posledního z Rožmberků vybudovat ve městě věhlasnou knihovnu.

Údajné rozpory nad specifikací původní klenby v přízemí hradní věže jsou z mého pohledu lehko řešitelné. Jedná se o klenbu klášterní, tedy klenbu zavřenou – která musí spočívat nikoliv na bodech, ale na liniích zdiva, v tomto případě polygonálního půdorysu. Tato „uzavřenost“ klenby je zde odlehčena tím, že do jednotlivých kápí jsou vyzděny čelné lomené oblouky, jejichž klenby v průniku s původní kápí vytvářejí lunety s malým rozpětím a vysokým vzepětím. Tyto principy můžeme sledovat i v pozdějších realizacích, proporčně opačných – např. v zámku v Bučovicích, tam však na běžném čtvercovém půdoryse.

Díky ochotě v místě velmi oblíbeného katolického pana faráře Soběslavských kostelů byla návštěva obou nejvýznamnějších skutečným zážitkem. Chrám Petra a Pavla na náměstí byl ve svém původním měřítku vymezen dnešní zakristií, která byla jeho původní lodí.

Pak však přišel monumentální stavební počin ve tvaru revolučního dvojlodí, nepolygonálně uzavřeného presbyteria a především klenebné konstrukce, svým výrazem podobné v blízké Bechyni. Jednotlivé „sklípky“ tzv. diamantové klenby nesou řadu druhů ploch včetně nerozvinutelných, tak že přiblížení pohledu po vystoupání na kůr umožnilo každému tuto analýzu. Odpovídalo se na otázky technologie stavební konstrukce, odkud toto přišlo a jak je možné takové rozptýlení lokalit tohoto druhu klenebné konstrukce u nás a to jak v sakrálních, tak i profánních stavbách. Padaly i jiné úvahy. Pokud by se rozhledna na Petříně postavila vedle věže tohoto kostela – tak by její výšky nedosáhla. Měly pravdu.

Druhý dvoulodní kostel svatého Víta, původně špitální, dokazuje z konstrukčních hledisek pravidlo, že vertikální zatížení klenby není proti jejímu smyslu – věž, která je jakoby zvětšeným sanktusníkem, spočívá na vrcholu vítězného oblouku. Těžko se dalo identifikovat, jakým způsobem byl prostor kostela vertikálně a horizontálně až do třicátých let minulého století rozdělen na bytové jednotky, jak tam fungoval otop, kanalizace, zda byla rozvedena elektřina – dochovala se z toho nějaká dokumentace?

Záluží

Jedna z nejzachovalejších obcí Soběslavských – Kozáckých Blat, obepínajících jako podkova rašeliniště, dodnes těžené a dodnes nebezpečné. Přirozenou barevnost domů v mnoha případech dnes nahrazuje „dokonalá“, která vytváří pocit nevěrohodnosti lokalit vůbec.

Navštívený statek s expozicí loutek tvůrce, úzce spolupracujícím s Jiřím Trnkou – v roce 68 zvoleným rektorem VŠUP, do této skupiny nepatřil. Naopak uchoval původní černou kuchyni, selskou jizbu a kovárnu s archivem mnoha řemeslných zařízení. Na ostatních statcích v mnoha případech zaujala snaha tvůrců o symetrii – vytvářející kulisy pomyslných bran z omítek. S životním slohem obyvatel vesnic tohoto výjimečného, kdysi díky rašelině a jejímu zpracování bohatého regionu, jsme byli seznámení v jinak v současnosti přebudovávaném a veřejnosti uzavřeném Soběslavském národopisném muzeu.

Krumlovské zámecké divadlo

Jako hlavní cíl programu přišlo na řadu v pozdních odpoledních hodinách, což přednášející, kastelán a vedoucí správy zámku PhDr. Pavel Slavko upřímně uvítal a po úvodní přednášce uvedl prohlídku všech jeho prostor včetně depozit. Toto bylo již jeho třetí vystoupení v mojí výuce a tak se VŠUP vedle amerických, japonských, taiwanských, a anglických univerzit a organizací, vedle referátů na světových kongresech a působnosti na dalších VŠ v České republice stala VŠUP jeho častým působištěm.

Český Krumlov

Z celkového, pro řadu lidí již zcela známého fenomenu města s jeho význačnými komplexy a solitéry jsem se snažil poukázat na dodnes trochu stranou zájmu stojící klášterní areál. Klauzura Menších bratří, Klarisek a oddělená dispozice bekyň je výrazným celkem v městském urbanismu, napojeným plášťovou chodbou na areál zámku a to až do prostoru jeho zahrad.

Kájov

Poutní místo, přesahující význam regionu, vzniklo díky léčivému prameni a zaznamenalo velmi intenzivní stavební rozvoj. Jednotlivé kostely se začaly řadit vedle sebe, vznikla i klauzura. Stěžejním je dvoulodní sakrální prostor, s aplikací hvězdicové klenby, se včleněnou hmotou věže do lodě s následkem nepravidelnosti v klenebních polích. Aditivní nárůst areálu způsobil v uzavřené dispozici i různé úrovně podlah, střídají se monumentální prostory s klenebními sítěmi s prostory hutnými s klenbami učebnicově jednoduchými z počátku období slohu - to vše doplněno vynikajícími plošnými i trojrozměrnými výtvarnými díly. Respektovali jsme vyslovené přání minimálně fotografovat v interierech a tak vznikly neméně cenné kresebné záznamy. V současnosti obývá areál několik řádových sester, jejichž vstřícnost vůči návštěvě našich studentů jsem mohl využít již podruhé. Tedy díky, sestro Aleno, že jste naši návštěvu umožnila a díky sestro Charitas, která jste nás celým areálem provedla.

Chvalšiny

Jeden z předních rožmberských kostelů, s typickou vysokou střechou strmého spádu. S výrazným rozdílem v pojetí klenby presbyteria a hlavní lodě, připomínající již klenebné „hrátky“ jezdeckých schodů na Pražském Hradě. Mnohem později přistavěná kaple Růžencového bratrstva a střešní vikýř s hodinami – ty věžní nejsou pro výšku střechy vidět – dává severnímu průčelí stavebně velmi zajímavý, během doby se měnící ráz. V západním průčelí upoutá jakoby profánní, datovaný balkon na krakorcích, nad samotným vchodem kamenická práce, zobrazující preclík – cech těchto pekařů výrazně přispěl ke stavbě kostela.

Smutnou zprávou pro mne bylo tragické úmrtí pana děkana, se kterým jsem se setkal u stejné příležitosti před několika lety a jehož zasvěcené informace o řadě detailů stavby a její historii mohu dále tlumočit.

Ve Chvalšinách je vytvořena expozice o vynikající technické památce na území Čech – Schwarzenberském plavebním kanálu, překonávajícím povodí Dunaje a Vltavy. Stavba, která probíhala ve třech etapách, sloužila původně především pro zásobování Vídně palivovým dřívím a byly činěny pokusy plavit i dřevo stavební. Kanál měl tunely, jakési výhybky a nádrže. Jeho autor, Josef Rosenauer bydlel v Českém Krumlově v domě, na němž je jeho pamětní deska. Narodil se ve Chvalšinách, byl lesním inženýrem ve službách Schwarzenberků, kteří mu zajistili další vzdělávání. V devadesátých letech proběhl tendr na rekonstrukci tohoto technického díla.

Kuklov

Mystická zastávka na cestě z Krumlova. Zčásti nedostavěno, z části pobořeno, z části novodobě zabydleno.

Vedle nedalekého hradu, dnes ve stavu zříceniny, vznikl klášter pro povolané řeholníky – Svatého Františka z Pauly. Samotný název je odvozen od kukel – součásti oděvu řeholníků a původní součást názvu K – weid – tedy německy pastvina.

Při procházení areálem bylo možno díky nedokončeným stavebním konstrukcím vysledovat pracovní technologické postupy. V budoucím nedokončeném presbyteriu uložení klenby mezi okny s vysokým a strmým stoupáním proponovaných žeber, ve zdivu kapsy po lešení. V kvadratuře kolem rajského dvora vymezené plochy na stěnách pro tvary křížových kleneb, konstrukce na vnějším plášti chrámové lodi ve velkých výškách, prozrazující ambice více nadzemních podlaží. Členitost dispozice ukazuje na velkorysý stavební program, který je pohlcen v novodobých stavbách, aktivně obývaných, patrně k rekreačním účelům.

Novodobější osudy řeholníků v této lokalitě byly tragické, především pak v období třicetileté války, kdy i nedokončený klášter byl obýván. Z této doby se traduje řada drsných příběhů o konci této klauzury.

Paulánský řád, jak jsem se s jeho stavebními pozůstatky setkal, byl s obdobně specifickými místy spojen – jako například v osadě Klášter, kde na břehu rybníka zůstala jen monumentální bílá stavba kostela s bílým interierem s italskými štuky a černým nábytkem včetně vysokého hlavního oltáře. Budova klauzury byla plně zdemolována v padesátých letech minulého století.

Holašovice

Vesnice, zapsaná do dědictví UNESCO nemá svým urbanismem až tak český charakter. Průčelí domů jsou však excelentní, obyvatelé požívají v protikladech preference i potíže, vzniklé svojí jedinečností.

Více info o všech navštívených lokalitách v knihovně VŠUP – sborník PERSPEKTIVA 014.

BCH